25.3.2007 5:04 - na západ!

v zimě se islanďani vypravují zpravidla někam na jih - a popravdě řečeno, po x měsících tyhle sklony začíná člověk chápat. ne, že by byl island v zimě méně krásný, ne že by tu byla až taková zima, ale člověku se prostě začnou prosluněné krajiny, piniové háje a bělostné domky zdát tak nějak... atraktivnější než kdykoliv předtím. protože ale nejsme béčka, nevyrazili jsme koncem února na kanáry, ale do grónska.

původní plán odletět během volného týdne uprostřed semestru se neukázal jako nejšťastnejší; jednak jsem pozapomněla, že volný týden = zvýšená nálož domácích úkolů, navíc jsme ještě dostali zadání polosemestrální zkoušky z překladu staroseverských textů, takže pokud se k tomu připočetly služby v práci až do posledního dne před odletem, bylo to poněkud, ehm, hektické. ještě teď mě překvapuje, že se mi podařilo dostat se na letiště včas, aniž bych dobíhala startující letadlo.

při plánování cesty je dobré mít na mysli, že člověk míní, počasí mění, a tak se plánovaná doba cesty může poměrně výrazně lišit od té skutečné; hlavně proto, že se z islandu létá malým letadlem, takže o odletu a přistání nerozhoduje letový řád, ale jestli se dá doopravdy odletět a přistát. v našem případě to odnesl odlet z grónska, kdy jsme se zasekli v kulusuku kvůli sněhové bouři na dva dny, naši kamarádi zase napřed z reykjavíku neodletěli vůbec, při dalším pokusu jim let sice nezrušili, ale nad grónskem se ukázalo, že nepřistanou, a tak měli vyhlídkový let zdarma; dorazit se jim podařilo až napotřetí.

naše čerstvě sestavená parta měla při odletu na počasí štěstí; nebe bez mráčku, slunce svítilo, a tak se člověk mohl kochat pohledem na reykjavík, esju i snaefellsnes z trochu netypického úhlu (a mučit se, jestli fotit nebo koukat, protože obojí se dá najednou zvládnout dost blbě; výsledky vnitřního boje jsou v galerii). nad mořem se obloha pod námi (dá se to tak vůbec říct?) potahovat huňatým nadýchaným bílým kožíškem mraků, zatímco letušky s děsem zjistily, že polovina lidí v letadle jsou vegetariáni; nemasové porce jim došly už někdy v polovině letadla a mám podezření, jestli ten skyr, který nabídly posledním sedadlům, nebyl původně určen spíš posádce než cestujícím.

kousek od grónska se mraky protrhly - a bylo na co koukat; temně modré moře s kusy ledovců, ježaté bodliny hor kdesi v dálce, zamrzlá jezera... a nakonec přistávací dráha letiště v kulusuku.
vítejte v grónsku.