počasí

28.11.2007 2:21 - na větrné hůrce

že na islandu fouká není až taková novinka. přesto člověka překvapí, co všechno se vejde pod ono "fouká". včerejší provedení mě donutilo posunout stůl od stěny (podotýkám, že vnitřní, mezi dvěma pokoji). stěna se totiž třásla tak, že narážela do stolu a to při psaní fakt ruší...

8.4.2007 11:25 - - intermezzo -

scházím dolů z kopce; slunce se opírá do tisíců okenních tabulek a bělostných fasád.
tam dole září zlaté město.

25.3.2007 5:04 - na západ!

kulusukv zimě se islanďani vypravují zpravidla někam na jih - a popravdě řečeno, po x měsících tyhle sklony začíná člověk chápat. ne, že by byl island v zimě méně krásný, ne že by tu byla až taková zima, ale člověku se prostě začnou prosluněné krajiny, piniové háje a bělostné domky zdát tak nějak... atraktivnější než kdykoliv předtím. protože ale nejsme béčka, nevyrazili jsme koncem února na kanáry, ale do grónska. >> pokračování

29.1.2007 5:24 - po závějích předjaří

zdá se, že má domovina hraje s islandem karty o počasí; když doma ve větru povlávají střechy a jeřáby se kácejí k zemi, tady se nepohne ani lísteček (a to je co říct); když doma raší lednové kvítí, tady si hrajeme na amundseny; jakmile se doma začne sáňkovat, začnou se za islandskými dveřmi mrouskat kočky. ve vzduchu visí jaro.

26.11.2006 4:36 - krátké dny a dlouhé noci

že budou zimní noci na islandu zatraceně dlouhé se vcelku dalo čekat; přesto není člověk tak úplně zvyklý na to, že mu na cestu do školy svítí měsíc. důsledky se začínají projevovat; většina lidí na koleji už pochopila, proč se dá rybí tuk v nejrůznějších podobách koupit v každé sámošce. v mém případě organismus přeladil na medvědí biorytmus, takže v devět ráno (hluboká tma, slunce vychází v půl jedenácté) se ne a ne probudit (lhostejno jestli jsem v posteli nebo ve škole) a ve čtyři odpoledne (ano, slunce už zapadlo) začínám zívat. brum brum!

18.10.2006 4:09 - nad mořem

polární záře půlnoční procházka k moři; tráva křupající pod nohama, odlesky na vlnách, černé nebe poprášené hvězdami a líně se protahující zelený had; polární záře. než jsme našli lavičku, která posloužila jako stativ, stočil se had do klubíčka; asi se nerad fotí.

17.10.2006 17:22 - není všude teplo, kde sluníčko svítí

esja když jsem včera ráno vybíhala do školy jen ve svetru a s mokrými vlasy, zdála se mi obvyklá pětiminutová cesta nějak delší než obvykle. nebylo divu - sluníčko sice nádherně svítilo, ale stačil jediný pohled na esju, aby bylo jasné, jak se věci mají...

5.10.2006 17:14 - zelená se line záře

esja včera rozverně odhodila závoj, pod kterým se posledních pár dní schovávala, a ukázalo se, že si mezitím stihla natáhnout bílou zimní čepičku. zatím je to sice spíš jarmulka než kulich, ale nelze nevidět, že dny jsou čím dál tím kratší, necítit, že vzduch je čím dál tím ostřejší a že člověku při půlnoční procházce u moře křupe třpytící se tráva pod nohama. nebe je plné hvězd a nad mořem se tajemně vlní a mihotá zelená polární záře.
je první, kterou letos vidím.